Seskupení > Exoplanety > Exoplaneta okolo hvězdy GJ 1018

Exoplaneta okolo hvězdy GJ 1018

Hvězda GJ 1018
Vzdálenost22,075 (± 0,003) pcSpektrální třídaM2
Hvězdná velikost V12,7 magHmotnost0,427 (± 0,029) MSlunce
Stáří7,0 (± 4,0) mld. letEfektivní teplota3 433,0 (± 100,0) K
Poloměr0,428 (± 0,025) RSlunceMetalicita [Fe/H]-0,39 (± 0,07)
Disk detekovánMagnetické pole
RA20000h 42m 17,0sDec2000–36° 43' 5,0"
Alternativní jménaTOI-244
ExoplanetaGJ 1018 b
StavPotvrzena
Objevena v roce2023
Hmotnost m0,00843 (± 0,0009) MJ
Hmotnost m⋅sin i
Hlavní poloosa a0,0559 au
Oběžná doba T7,397225 JD
Výstřednost dráhy e
Zem. délka periapsidy ω
Čas průchodu
periapsidou Tperi
Poloměr Rp0,1356 (± 0,0107) RJ
Sklon dráhy i
Aktualizace11. 5. 2023
Metoda detekcePrimární tranzit
Metoda detekce hmotnostiTeoretická
Metoda detekce poloměruPrimární tranzit
Molekuly
Primární transit2 458 357,3627 (± 0,0002) JD
Sekundární transit
Úhel λ
Impaktní parametr b0,61 (± 0,31)
Okamžik Vr=0
Semi-amplituda změn
radiálních rychlostí K
Vypočítaná teplota Tc458,0 (± 20,0) K
Naměřená teplota Tm
Zem. délka
nejteplejšího místa
Geometrické albedo
Povrchové gravitační
zrychlení log(g/gH)
Alternativní jménaTOI-244 b

Hranice obyvatelných zón pro Sluneční soustavu a hvězdný systém

Pro výpočet hranic obyvatelné zóny je použit model Kastinga et. al. (1993), později upravený Kopparapuem et. al. (2013). Model definuje hranice pro hvězdy hlavní posloupnosti spektrálních typů F, G, K a M s efektivní teplotou mezi 2 600 K a 7 200 K.Velikosti těles a vzdálenosti mezi nimi nejsou v měřítku. Vzdálenosti planet od jejich hvězd jsou však zobrazeny v jednotném měřítku, platném jak pro Slunce, tak pro vybranou hvězdu. Hvězdy jsou zobrazeny v poměru ke Slunci, pokud to velikost obrázku umožňuje. Pro výrazně větší hvězdy je zobrazeno základní kolečko s uvedením násobku velikosti Slunce.

Vzhledem k absenci ustáleného českého názvosloví pro hranice obyvatelné zóny jsou v obrázku všechny popisky v anglickém jazyce. Klíčové termíny jsou vysvětleny v legendě pod obrázkem.

Obyvatelná zóna

Na vodorovné ose je vzdálenost v astronomických jednotkách [au]; 1 au ≈ 149,6 milionu km, což odpovídá přibližné vzdálenosti Slunce–Země.

Názvy: Solar system (Sluneční soustava), Sun (Slunce), Mercury (Merkur), Venus (Venuše), Earth (Země), Uranus (Uran), Neptune (Neptun). Star system (hvězdný systém).

Hranice:

  • Recent Venus (RV) – doslova: nedávná Venuše; označuje vnitřní okraj obyvatelné zóny podle podmínek, kdy Venuše mohla mít ještě kapalnou vodu. Přídavné jméno recent odkazuje na geologicky nedávné období (řádově miliony let).
  • Runaway Greenhouse (RG) – doslova: únikový skleníkový efekt; označuje stav, kdy skleníkový efekt způsobí nevratné odpaření oceánů. Termín se používá zejména pro modelování vývoje Venuše.
  • Moist Greenhouse (MoG) – doslova: vlhký skleníkový efekt; přechodná fáze před úplným únikovým skleníkovým efektem, kdy vodní pára proniká do stratosféry.
  • Maximum Greenhouse (MG) – doslova: maximální skleníkový efekt; vnější hranice, kde kombinace CO2 a dalších plynů ještě udržuje kapalnou vodu.
  • Early Mars (EM) – doslova: raný Mars; odpovídá období před 3–4 miliardami let, kdy Mars potenciálně měl tekoucí vodu..

Oblasti:

  • Too Hot Zone – doslova: oblast mezi hvězdou a Recent Venus s teplotami znemožňujícími kapalnou vodu..
  • Optimistic Habitable Zone (HZ) – doslova: optimistická obyvatelná zóna, mezi Recent Venus a Early Mars; zahrnuje jak současné, tak historicky obyvatelné planety (včetně rané Venuše a Marsu).
  • Classical Habitable Zone (HZ) – doslova: konzervativní obyvatelná zóna, mezi Runaway – Maximum Greenhouse; užší definice založená na současných podmínkách pro kapalnou vodu.
  • Too Cold Zone – doslova: příliš chladná oblast, za Early Mars; příliš daleko od hvězdy, voda pouze ve zmrzlé podobě.

Podle:

  • BLOCH, J. Kalkulátor obyvatelnosti exoplanet. Plzeň, 2025. Diplomová práce. Fakulta aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Vedoucí práce Ota Kéhar.
  • J. F. KASTING et al. (1993). Habitable zones around main sequence stars. Icarus, 101(1), 108-128. doi: 10.1006/icar.1993.1010
  • R. K. KOPPARAPU et al. (2013). Habitable zones around main-sequence stars: New estimates. Astrophys. J. vol. 765. no. 2. p. 131. Feb. 2013. doi: 10.1088/0004-637X/765/2/131.

Stránka byla naposledy editována 29. ledna 2017 v 9:24.
Stránka byla od 15. 1. 2010 zobrazena 1495666krát.

Vytištěno ze stránky projektu Hvězdy (objekty.astro.fpe.zcu.cz/hvezdy/exoplaneta-GJ_1018)
Nahrávám...